Pískovny hostí ohrožené druhy vodních živočichů. Musíme však o ně vhodným způsobem pečovat

Společný projekt vědců a ochránců přírody zkoumá tůně v pískovnách. Průběžné výsledky ukazují, že při správné péči v nich nachází útočiště mnoho ohrožených druhů. Pískovny se v člověkem ovlivněné krajině stávají oázami plnými života. Řada druhů dříve obývajících rybníky, tůně či mrtvá ramena řek začala druhotně osidlovat tůně v pískovnách. Důvodů je hned několik. Především však jsou tůně v pískovnách chudé na živiny a většinou v nich nežijí ryby. To vyhovuje celé řadě živočichů od obojživelníků a plazů až po vodní hmyz. Na pískovnách tak můžeme spatřit nejen poměrně běžné druhy, ale i živočichy vzácné a ohrožené, kteří z krajiny rychle mizí.
„Vodní živočichové to mají v dnešní krajině těžké. Intenzivní chov ryb v rybnících, postupné zazemňování a zánik slepých ramen, regulace vodních toků nebo šíření nepůvodních druhů ryb je zbavuje přirozeného prostředí,“ říká Vojtěch Kolář z Přírodovědecké fakulty JU a Biologického centra AV ČR.
Vědci a ochránci přírody proto letos provádějí biologický průzkum tůní v pískovnách na Českobudějovicku, Táborsku a Třeboňsku. Na většině z nich probíhají čas od času zásahy, které mají ohrožené druhy podpořit, zejména obnova nebo vytváření tůní. Chtějí vyhodnotit úspěšnost těchto zásahů a podle toho naplánovat další péči o přírodovědně cenné pískovny. Už předběžné výsledky projektu naznačují, že potenciál těchto drobných tůní pro ochranu přírody je velký.
„Při průzkumech jsme našli tři druhy čolků – čolka obecného, čolka horského a čolka velkého, tedy všechny jihočeské druhy. V tůních žije i jeden z našich největších vodních brouků vodomil temný, ale i drobní ohrožení brouci vodomil Chaetarthria seminulum a potápníček Bidessus grossepunctatus. Posledně jmenovaný druh je bioindikátorem zachovalých biotopů a vyskytuje se většinou na rašeliništích, my jsme ho nalezli ve dvou pískovnách. Na našem území je znám pouze z několika míst na Třeboňsku. Naopak zmíněný drobný vodomil potřebuje otevřený substrát s řídkým porostem vegetace na přechodu vody a souše. Pro pískovny zarostlé rašeliníkem jsou také typické rašeliništní vážky, například vážka běloústá nebo vážka čárkovaná,“ vypočítává Vojtěch Kolář, který má biologický průzkum na starosti.
„Pokud tůně v pískovnách ponecháme pouze přírodním procesům, začnou zarůstat vegetací, plní se listím a dalším materiálem z okolí a postupně vysychají. Z takových tůní pak vodní živočichové postupně mizí. Proto ochránci přírody provádějí zásahy, jako je obnova tůní nebo vyřezání náletových dřevin v jejich okolí,“ vysvětluje Jiří Řehounek z nevládní organizace Calla, která se stará o několik přírodně cenných pískoven.
„Musíme také apelovat na naše spoluobčany, aby nešířili na tyto biologicky cenné lokality nepůvodní druhy rostlin a živočichů, například sumečky americké, karasy stříbřité nebo třeba lekníny. Vysazování těchto nepůvodních druhů je nejen protizákonné, ale především může způsobit nenahraditelné škody na vodním hmyzu či obojživelnících,“ dodává Vojtěch Kolář.

Společná tisková zpráva Přírodovědecké fakulty JU, Biologického centra AVČR a Calla – Sdružení pro záchranu prostředí (17.7.2020).

Kontakty:

• RNDr. Ing. Vojtěch Kolář (katedra biologie ekosystémů PřF JU & Entomologický ústav BC AV ČR) – 387 772 282, kolarv02@prf.cz
• RNDr. Jiří Řehounek (Calla – Sdružení pro záchranu prostředí) – 605 066 898, RehounekJ@seznam.cz