Laboratoř ekologie reliktních ekosystémů
Zaměření
Hlavní náplní naší laboratoře je biosystematika, ekologie společenstev a jejich aplikace v ochraně paleorefugiálních ekosystémů. Výzkum je založen nejen na klasické taxonomii, ale také na moderním biosystematickém přístupu včetně analýzy DNA (barcoding). Typické příklady paleorefugiálních reliktních biotopů jsou v našem výzkumu rašeliniště, minerotrofní mokřady (mokřadní olšiny) a kamenné sutě. Modelové a vybrané skupiny organismů zahrnují Lepidoptera, Coleoptera, Hymenoptera, Diptera a Arachnida. Výsledky našich aplikovaných výzkumů poskytujeme institucím státní ochrany přírody (především správy národních parků a chráněných krajinných oblastí). Jako jeden z mnoha příkladů této spolupráce je entomologický výzkum Národního parku a Biosférické rezervace Šumava.
Pracovníci
Vedoucí
Vědečtí pracovníci
Odborní pracovníci V&V
Technický personál
Absolventi PhD.
- Nguyen Van San (1993)
- Aleš Bezděk (2000)
Řešené výzkumné projekty
Biodiverzita hmyzu středoevropských rašelinišť a mokřadních olšin
Projekt vychází z koncepce "biotopových ostrovů" a ochrany jejich entomofauny. Kvantitativní odběry (např. pomocí světelných lapačů a zemních pastí) jsou základem k dlouhodobému výzkumu dynamiky populací a společenstev. Většina izolovaných tyrfobiontních populací je charakterizovatelná na úrovni "geografických ras". Na základě taxonomického přístupu je studována druhová skladba a ekologické vazby na izolovaný biotop. Struktura studovaných společenstev nezahrnuje jenom herbivory (Lepidoptera), ale také populace predátorů (Coleoptera: Carabidae) a parazitoidních blanokřídlých (Braconidae a Ichneumonidae).
[PI: Karel Spitzer]
Taxonomie starosvětských zátupců tribu Diplotaxini (Coleoptera: Scarabaeidae: Melolonthinae)
Nadčeleď Scarabaeoidea patří, alespoň co se týká biologie, taxonomie a fylogeneze, k lépe prozkoumaným skupinám brouků. Nicméně, tribus Diplotaxini (a to především jeho starosvětští zástupci, kterých je známo více než 450 druhů), přestavuje markantní výjimku. Ve starém světě se druhy tribu Diplotaxini vyskytují především v afrotropické oblasti a jihovýchodní Asii, pouze několik druhů proniká až do palearktu (Írán, Čína, Japonsko). Většina druhů je známá pouze na základě primárního popisu, dosud chybí jakákoliv moderní revizní studie. Protože jednotlivé druhy jsou si morfologicky hodně podobné, studium primárních typů je naprostou nezbytností.
[PI: Aleš Bezděk]
Katalogizace typového materiálu Scarabaeoidea (Coleoptera) uloženého v NM Praha
Projekt zahrnuje kritickou revizi, katalogizaci a digitalizaci primárních typů vrubounovitých brouků uložených v entomologickém odd. Národního muzea. Cílem je vytvoření databáze obsahující komplexní informace o typech, včetně doslovného záznamu údajů z lokalitních štítků, statutu jednotlivých typů, kopie originálního popisu a digitální fotografie typu. Vzniklá databáze výrazně zpřehlední dostupné informace o typovém materiálu, a to jak pro kurátory sbírek, tak pro zájemce z řad odborné veřejnosti, kteří mají nejčastěji zájem o studium právě typového materiálu. Informace z databáze (fotografie) často mohou nahradit výpůjčku materiálu a tím významně omezit rizika s posíláním starých a nenahraditelných exemplářů. Kromě vytvoření databáze se počítá také s publikací dílčích výsledků formou vědeckých článků. Ve spolupráci s J. Hájkem (Entomologické oddělení NM Praha).
[PI: Aleš Bezděk]
Systematika, biogeografie a faunistika Braconidae a Ichneumonidae palearktické oblasti
Rozsáhlá biosystematická studie je založena na vlastních zkušenostech a podrobné sbírce Braconidae a Ichneumonidae. Nejcennější materiál parazitoidů pochází z chovů hostitelů (Lepidoptera). V neposlední řadě se připravuje anotovaný katalog středoevropských Braconidae.
[PI: Aurel Lozan]
Biosystematika, biogeografie a faunistika motýlů (Lepidoptera) palearktické oblasti
Dlouhodobé studium je založeno na našich zkušenostech, sbírkovém materiálu a rozsáhlém archivu populačního monitorování všech nočních motýlů, zvláště čeledí Tortricidae, Noctuidae a Geometridae. Identifikace všech lepidopter v rámci projektu je bezpečně provedena na druhové úrovni.
[PI: Josef Jaroš]
Pavouci osidlující kamenité a skalnaté biotopy
Dva ze široké škály biotopů jsou tvořeny pouze horninou bez půdního pokryvu: skalní srázy a kamenité sutě. Jen málokde se vytváří tak strmý gradient mikroklimatických podmínek, a tomu odpovídá i pestré složení společenstev rostlin a živočichů.
V zóně listnatých lesů představují kamenité sutě ostrovní ekosystémy. Kamenité sutě s dynamickým prouděním vzduchu jsou predisponovány k tvorbě podzemního ledu. Proud chladného vzduchu z permanentně zmrzlého (či podchlazeného) jádra vytváří na dolních okrajích těchto sutí úzký pás reliktního periglaciálního mikroklimatu. Tyto sutě hrají důležitou úlohu v přežívání izolovaných populací severských druhů ve střední Evropě; spolu s alpínským pásmem hor, horskými lesy a rašeliništi. Rozsáhlé komplexy pískovcových skal rovněž umožňují přežívání izolovaných populací severských druhů. Z jiného úhlu pohledu – osluněné skalní okraje jsou v krajině nejteplejšími biotopy a mohou hostit teplomilné druhy ve vyšších nadmořských i zeměpisných šířkách.
Existuje široké spektrum podzemních biotopů: nehluboké podzemní prostory v kamenitých sutích, v puklinových systémech, v hlubokých vrstvách půdy, stejně jako hluboké podzemní prostory v jeskyních. Nehluboké podzemní prostory představují přechodovou zónu, ve které probíhá adaptace na podmínky hlubokého podzemí. Morfologické adaptace pavouků k podzemnímu způsobu života studujeme zvláště u druhů rodu Porrhomma.
[PI: Vlastimil Růžička]
